"Prosím, běžte už!" zaúpěl otec a vyrazil k zadnímu východu.
"Ale… kam jdeš ty, Kennethe?" vykřikla na něj matka a zděšeně nám začala podávat kabáty, které jsme si okamžitě oblékali.
"Jdu pomoci měšťanům, kteří brání město." odpověděl otec. Vzal mámu do náruče a na ústa jí vtiskl polibek. "Až to tu vyřídíme, najdu si vás, slibuju. Teď ale běžte. BĚŽTE!"
"Kennethe!" zajíkla se mamka, ale otec se s posledním rozloučením vyřítil ven.
"Mami, pojď, musíme okamžitě pryč!" pobízel jí Edward. Mě i Hilary táhl zadním vchodem do stájí. Matka, která neovládla slzy (stejně jako já), se držela Nathanielovi ruky.
Rozeběhli jsme ke stájím ulicemi plnými vřeštících žen a plačících dětí, které utíkali před něčím, co jsem stále neviděla. Míjeli jsme další a další domy, ze kterých zděšeně vybíhali lidé ve snaze uprchnout před hrůzou, jež postihla naše město.
Očima rozšířenýma strachem jsem sledovala, jak se kouř hořících domů stojících na kraji města zvedá k obloze, která šílenou rychlostí tmavla. Pohlcoval tak blankytnou modř nebe a před našimi zraky skryla veškeré sluneční světlo.
Hystericky jsem zaječela, když černá mračna znenadání vzplála rudými a oranžovými plameny.
"Sue, pospěš!" zvolal Edward a dál mě za ruku táhl davem prchajících lidí.
Konečně jsme se ocitli před zaplněnými stájemi. A v tu chvíli jsem to uviděla. Odpornou nestvůru v podobě ohromného černého psa s démonsky rudýma očima a vytaseným tesáky, od kterých mu odkapávala tmavá krev.
Nebyla jsem schopná jediného slova, natož pak výkřiku. Jen jsem tam stála na místě a hleděla tomu netvorovi přímo do očí.
Najednou se dal do pohybu. Běžel přímo na mě. Z úst se mi vydralo cosi, co mělo být zaječení. Kudla, kterou jsem stále dřímala v třesoucí se ruce, s hlasitým zařinčením dopadla na zem.
"SUE!" zvolal za mnou hysterický ženský hlas. A já, připravená umřít, jsem najednou letěla vzduchem, směrem pryč od toho psiska.
Tvrdě jsem dopadla na zem. Bolestivě jsem se uhodila do hlavy. Z nastalého šoku jsem nebyla schopná se ani postavit, avšak něčí pár rukou mi pomohl dostat se opět na nohy.
Očima jsem zděšeně pohlédla na mámu, která se místo mě postavila před tu pekelnou obludu a vytasila na něj svůj dlouhý stříbrný meč.
"Mami!" vydral se mi z hrdla pištivý výkřik. "Mami! NE!!! MAMI!!!"
