(Miniatura)
Zemřela jsem.
Nevím přesně kdy, nevím přesně jak. Nevím, kým jsem byla; nevím, kým budu.
Já, duše, jsem opustila své pozemské tělo.
Nyní tu bloudím v nekonečném prostoru, v nikde nekončícím prázdnu.
Stejně jako miliony dalších duší zemřelých.
Čekáme tu na svou příležitost; na své další tělo, na svého hostitele.
Konečně přišla má chvíle.
Cítím, jak mě neviditelná, ale velice mocná síla táhne tím nekonečnem, tou prázdnotou, zpět na Zem.
Letím skrz gravitaci, skrz veškeré lidské bytí k drobnému stvoření, jež se prodírá z matčina lůna.
A konečně tak nacházím své místo v koutku toho malého bijícího srdíčka...
